František Smotlacha (30. ledna 1884 Hradec Králové – 18. června 1956 Praha) byl český popularizátor mykologie, judista a zakladatel českého vysokoškolského sportu. V letech 1906–1907 podstoupil vzdělávací kurz pro učitele tělocviku. Na Karlově univerzitě v roce 1910 převzal funkci učitele tělesné výchovy po zesnulém Antonínu Krištofovi. Poté byl jmenován prvním docentem tělesné výchovy v českých zemích. V roce 1910 založil dr. Smotlacha dobrovolnou vysokoškolskou organizaci Všesokolský sport. První pokusy s výcvikem Jiu-Jitsu se v Československu datují v letech 1907 až 1910, pod vedením prof. Dr. Františka Smotlachy, který obstaral německou publikaci o judu. Díky jemu jsou také organizovány pravidelné kurzy pro vysokoškoláky v Praze v roce 1930. Československý svaz Jiu-Jitsu byl založen 3. dubna 1936 a jeho prvním předsedou se stal jeho neúnavný propagátor a významný československý přírodovědec prof. Dr. Smotlacha.

Na Moravě se aktivně zapojil do výcviku student maďarského původu István Fülöp (přezdíván Dobó). Po jednom roce přechází do Prahy, kde vede moderním způsobem tréninky. Do Prahy přichází jako instruktor, který v londýnském Budokwai získal nejvyšší žákovský stupeň zdatnosti. István Fülöp (přezdíván Dobó). V dubnu 1935 byl pod vedením dr. Františka Smotlachy založen Propagační výbor pro džudo” Budokwai je nejstarší a nejznámější škola japonských bojových umění v Evropě, založil ji Gunži Koizumi roku 1918.

Český zápasník – judista a olympionik. Členem seniorské judistické reprezentace je od roku 2005. Studoval Gymnázium Nad Štolou a Fakultu tělesné výchovy a sportu na Karlově univerzitě. Je zaměstnancem ministerstva vnitra. Po celou sportovní kariéru reprezentuje Českou obci sokolskou. Na dráhu vrcholového sportovce plynule navázal kariérou trenéra. Stal se hlavním trenérem reprezentačního družstva ČR do 23 let a asistentem šéftrenéra národního týmu Petra Laciny. Zároveň je osobním koučem některých předních českých judistů, například účastnice mistrovství světa Alice Matějčkové.

Vystudoval reálné gymnázium v Berouně a kurz na obchodní akademii. Pracoval jako celník v Praze. - Sportovní kariéru začal jako zápasník za Žižkov Praha, poté se věnoval judu (jiu-jitsu). Byl prvním reprezentantem Československa v judu, na ME v Drážďanech v r. 1934 získal bronzovou medaili. - Spolu s Aloisem Víznerem se věnoval také závodní kanoistice. Čtyřnásobný mistr republiky na kilometrové trati (1926-28, 1930) a trojnásobný na desetikilometrové trati. V r. 1933 zvítězil s Karlem Šandou na I. ME v Praze.

Nenápadný muž menší postavy s přátelským výrazem ve tváři. Propagátor, obdivovatel i učitel „jemné cesty“ juda. Jako jednadvacetiletý na prvním národním mistrovství (1940) zvítězil ve své váze(do 60 kg) a následně porážkou vítězů všech vyšších kategorií získal titul „Nejlepší mistr JUDO“. Judistou zůstal po celý život; byl závodníkem, trenérem, rozhodčím, metodikem, autorem příruček. Nositel 7. danu.

V roce 1949 přichází do Vršovického oddílu Miloš TŮMA ze Sokola Strašnice. Oddíl získává nové členy a dostavují se první sportovní úspěchy .

Roku 1938 proběhl další měsíční prázdninový kurz Džiu džitsu na letním táboře v Ledči nad Sázavou, který vedl František Šíma spolu s anglickými mistry Layonsem a Stokesem. Na návrh anglického mistra Stokese pak byl udělen londýnským Budokwai Františku Šímovi titul mistr Džiu džitsu. V roce 1944 vyšla kniha Džiu džitsu, kterou napsal Ing. František Šíma spolu s Dr. Bedřichem Krákorou, ale již je zde znatelný přechod k judu.

V roce 1940 se v Praze uskutečnilo první mistrovství Čech a Moravy. Vítězem jednotlivých kategorií se stali František Černý, Karel Zrůbek, Alois Cígner, Miloš Thuma a Adolf Lebeda, absolutním vítězem se stal Karel Zrůbek. V roce 1952 byl Československý svaz juda, který změnil svůj název, přijat jako 16. člen do Evropské unie juda. Svaz juda převzal evropská sportovní pravidla a v následujícím roce začal s pravidelnou přípravou reprezentantů Československa. Prvním trenérem reprezentace se stal Adolf Lebeda.

PRVNÍ MISTR EVROPY V prosinci roku 1954 se reprezentanti Československa poprvé účastní Mistrovství Evropy v Bruselu a hned napoprvé získává Zdeněk Písařík titul Mistra Evropy.

Narozen 15.2.1930 v Dolních Počernicích. Asistent katedry tělovýchovy, publikace o sebeobraně.

V roce 1959 je Ladislav Pikhart zvolen na kongresu EJU ve Vídni 1. místopředsedou EJU. Československý svaz juda se poté stále více otevírá světu a novým trendům. Významným mezníkem v trenérské a metodické činnosti je seminář japonského trenéra Kokiši Nagaoki v Praze Klánovicích v roce 1960.

Bývalý československý zápasník–judista. S judem začínal v 15 letech v Pardubicích, kde studoval chemickou školu. Vrcholově se připravoval v Praze v klubu Slávia VŠ (dnešní USK). V roce 1965 reprezentoval Československo na mistrovství světa v Riu. Od roku 1973 působil jako judistický trenér. V polovině sedmdesátých let vypracoval jako ústřední trenér tréninkovou metodiku, která stála u zrodu úspěšné generace československých judistů z osmdesátých let dvacátého století. Po pádu komunistického režimu působil jako reprezentační trenér na Islandu. Od roku 2005 se věnuje funkcionářské činnosti, je pravidelně volen do funkcí v Evropské judistické unii.

Dosud největší sportovní úspěch dosáhlo České judo na Olympijských hrách v Moskvě. Vladimír Kocman vybojoval první a dosud jedinou olympijskou medaili v těžké váze. V infarktovém zápase o bronzovou medaili prohrával ještě v poslední minutě na waza-ari, ale skvělou uchi-matou vývoj utkání zvrátil. Tento úspěch byl třešničkou na dortu pro úspěšného trenéra reprezentace Ludvíka Wolfa, který svoji prací položil základy pro další úspěchy českého juda v následujících letech

S aktivním judem začínal jako student strojírenské fakulty ČVUT. Československo reprezentoval v šedesátých a v první polovině sedmdesátých let dvacátého století. Pravidelně reprezentoval Československo na mistrovství Evropy a akademických mistrovstvích světa a Evropy. Vrcholem jeho sportovní kariéry byla kvalifikace na olympijské hry v Mnichově v roce 1972, kde startoval ve střední váhové kategorii do 80 kg a v kategorii bez rozdílu vah. Sportovní kariéru ukončil v roce 1974. Pracoval jako trenér a sportovní funkcionář. Několik let vedl československou seniorskou a juniorskou reprezentaci. S bratrem Františkem a dalšími judisty vytvořil v Praze podmínky pro vrcholovou přípravu judistů v klubu Vysokých škol (dnešní USK). Jeho nejznámějším svěřencem byl Jiří Sosna. K judu přivedl syna Petra, který navázal na jeho sportovní kariéru. Během samotové revoluce v roce 1989 patřil k osobní ochrance Václava Havla a Alexandra Dubčeka.

Bývalý československý a český zápasník – judista, bronzový olympijský medailista a vicemistr světa. 8. ledna 2010 byl uveden do Síně slávy Českého svazu juda.

Byl československý judista a odbojář. V judu obdržel stupeň 8. dan, byl znám pod přezdívkou „Kazik“ (přezdívka z mládí, zřejmě ještě ze skauta, což je významem indiánský náčelník Kasik) nebo „Lora", ale to byla přezdívka od aikidistů z počátku tréninků na Balkáně. Jinak bývá také označován za zakladatele aikido v Čechách.

V roce 1978 roce získává české judo zásluhou Vysokých škol Praha největší úspěch na klubovém poli když VŠ Praha vítězí v Poháru mistrů Evropských zemí. Za VŠ Praha pod trenérským vedením (ve stoje uprostřed zleva) Petra Jákla, Jiřího Mašína a Františka Jákla nastoupili: (ve stoje zleva) Pavel Petřikov, Josef Sosna, Josef Brož, Petr Košťál, Jiří Dolejš, Jan Štěpánek, (v kleče zleva) Vladimír Bárta, Josef Vacek, Jaromír Lauer a Jiří Vach. Stejný oddíl se v roce 1984 probojoval do finále této soutěže.

Bývalý československý a český zápasník–judista, mistr Evropy z roku 1988 a dvojnásobný účastník letních olympijských her. Je odchovancem prachatického juda.[1] V československé reprezentaci se poprvé objevil po olympijských hrách v Moskvě od roku 1981 jako člen bánskobystrické Dukly. Po ukončení povinné vojenské služby se připravoval v Praze v klubu Sparta a později jako člen Vysokých škol Praha (dnešní USK) pod vedením Petra Jákla staršího. Od roku 1984 startoval v polotěžké váze do 95 kg, ale o účast na olympijských hrách v Los Angeles ho připravil bojkot zemí východního bloku. Mezi přední evropské judisty se prosazoval od roku 1986. V roce 1988 vybojoval pro Československo první titul mistra Evropy v éře vrcholového sportovního juda. Na olympijských hrách v Soulu ve čtvrtfinále ubránil a na praporky (hantei) zvítězil nad mladým Stéphanem Traineau z Francie. Po skončení sportovní kariéry působil jako instruktor a vedoucí Sportovního klubu policie Praha. V současné době působí v judo Bivoj, kde se věnuje sportovně talentované mládeži.

Bývalý československý a český zápasník – judista, účastník olympijských her v roce 1980. Je odchovancem havířovského juda, kde se v klubu TJ Slavia připravoval pod vedením Zdeňka Frenštátského. Na vysokoškolská studia se přesunul do Prahy, kde se v univerzitním sportovním klubu Slavia VŠ (dnes USK) připravoval pod vedením bratrů Jáklových. V československé reprezentaci se pohyboval od roku 1977 ve váze do 78 kg. V červenci 1980 startoval na olympijských hrách v Moskvě. V září téhož roku zvítězil na akademickém mistrovství světa v polské Vratislavi. V roce 1981 přerušil sportovní kariéru kvůli dokončení studia VŠE. Do reprezentace se vrátil s blížícím se olympijským rokem 1984. Figuroval v plánové nominaci na olympijské hry v Los Angeles, o které nakonec přišel kvůli bojkotu. Vzápětí ukončil sportovní kariéru a věnoval se trenérské a funkcionářské práci.

Český zápasník-judista, olympijský vítěz z roku 2016, mistr světa z roků 2014 a 2019 a trojnásobný mistr Evropy mezi seniory. V roce 2016 se stal vítězem ankety Sportovec roku o nejlepšího sportovce České republiky a v roce 2019 toto vítězství zopakoval. V roce 2016 získal ocenění v kategorii sportovní výkon roku v anketě Sportovec Kraje Vysočina. V anketě Sportovec Kraje Vysočina za rok 2020 získal v kategorii sportovní výkon roku 1. místo.